Reklama, to jsou peníze

Když se někdo z podnikatelů rozhodne využít k propagaci Facebook, Google Ads a podobné služby, nabízené ze zahraničí, stává se uživatelem těchto zahraničních služeb. A to pochopitelně neznamená jenom možnost zviditelnit se a přimět internetovou veřejnost k obchodním aktivitám s cílem dosáhnout zisk, ale také povinnost uvádět finanční transakce, jež s tím souvisejí, v daňovém přiznání. Týká se to všech peněz, které tu podnikatel za svoji reklamu utratí nebo jež pochopitelně díky využívání svého webu k umístění cizích reklam získá.

Jakmile se tu spustí první reklama, stává se podnikatel neplatící DPH, tedy ten s obratem menším než milion korun v po sobě jdoucích dvanácti kalendářních měsících, takzvanou identifikovanou osobou, která se musí do patnácti dnů zaregistrovat na finančním úřadě a následně do pětadvaceti dnů od skončení každého kalendářního měsíce, v němž byla zadána nějaká reklama, podávat daňové přiznání a logicky i vést evidenci takových výdajů.

Tato povinnost následně končí spolu s ukončením podnikatelských aktivit, pokud nebylo v uplynulém kalendářním roce pořízeno zahraniční zboží za víc než 326000 Kč bez DPH, nebo v posledním půlroce nevznikla povinnost přiznat daň z přijatých služeb, tedy nebyla realizována žádná reklamní činnost u těchto zahraničních platforem.

Co to tedy znamená, stane-li se nějaký e-shop onou takzvanou identifikovanou osobou? Znamená to skutečnost, že za onu propagaci nejen zaplatí, aby mu tato pomáhala dosahovat zisku, ale také se bude muset věnovat nemalému množství byrokracie, jež toto z rozhodnutí státu přináší. A proto se nejednou vyplatí svěřit tuto záležitost schopnému účetnímu.

Člověk by se tedy mohl lehce domnívat, že si zaplatí propagaci a bude díky tomu s pomocí internetových vyhledávačů pouze vydělávat. Ale není tomu zjevně tak. A není to tedy žádná legrace.